Památník holokaustu Romů a Sintů v Letech u Písku

Základním kompozičním prvkem je les. Les, jeho vnitřní prostor, jeho hrana, volný prostor, který les svou hranou vytváří. Také les jako společenství. V tomto případě nejobecnější metafora společenství Romů. Nepřítomnost lesa jako metafora nepřítomnosti těch, kdo romský holokaust nepřežili.

Přeměna vepřína na přirozený les vrátí místo krajině. Cesta k táboru je jedinou rovnou linií v lese. Směry bosketu a linie jsou záměrně otočeny, což způsobí, že návštěvník uvidí osu až při průchodu bosketem ke zdi. Cesta stoupá lesem k místu tábora, vytvářejíc pocit pouti, klidu a napětí. Otevřené místo tábora je obklopený kruhem s jmény na nerezových páscích, symbolizujícími paprsky směřujícími ke středu. Kruh pojme jména všech vězňů. Místo vzpomínky a ticha – záměrně rozlehlý prostor, kde můžeme být sami, i když je nás přítomno více.

Zeď, hlavní kompoziční prvek krajinářského řešení, se stává součástí i architektury návštěvnického centra. Konstrukce, které jsou k této zdi přisazené, jsou už pojaty jako pocitově lehčí, aby volně splývaly s lesem. Z tohoto důvodu byla zvolená dřevěná konstrukce a velkoformátové zasklení . Cílem bylo navrhnout pavilon, který v čase splyne s okolní zelení.