Uprostřed vnitrobloku bytového domu vznikl malý zelený dvorek – stinná, ale svěží zahrada. Prostor, dříve zapomenutý a nevyužívaný, dnes působí jako klidná oáza s jemnou kompozicí bílo-zelených rostlin, doplněných akcenty žluté a modré.
Dvorek je komponován jako útulná zahrada plná stínomilných rostlin, protože slunce sem zavítá opravdu jen zřídka. Podél zdí kvetou hortenzie, v podrostu se střídají kapradiny, hosty, barvínky, pomněnkovce, třezalky kalíškaté a další pečlivě zvolené rostliny vhodné pro tento prostor. Mezi nepravidelně kladenými dlaždicemi pak stojí lehká lavička v kontrastní jasně žluté barvě. Nad tím vším se rozvíjí jemná koruna dřezovce, stromu, jenž dvorek zastřešuje, ale přesto propouští dost světla pro rostliny pod sebou.
A tak v kontrastu se starými zdmi domu vzniká příjemný prostor, který přináší přírodu přímo do městského bloku.
Pohled na vnitroblok z ptačí perspektivy.
Kontrast starých zdí a a rostlin.
Bílo-zelená kompozice stínomilných rostlin s jemnými akcenty žluté.
Jemná koruna dřezovce zastřešuje prostor, aniž by brala světlo rostlinám pod sebou.
Lehká lavička v jasně žluté barvě prozáří prostor.
Podél zdí kvetou hortenzie, v podrostu se střídají kapradiny, hosty, barvínky, pomněnkovce a další rostliny pečlivě vybrané pro tento prostor.
Malý dvorek uprostřed vnitrobloku – stinná, ale svěží zahrada jako klidná oáza mezi starými zdmi.
Vnitroblok po výsadbě, kdy je vidět nepravidelně kladená dlažba.
Původní stav
Půdorys vnitrobloku.